Dorčin svět

Jde se na kachny

2008-09-08T02:22:00.000-07:00

Výcvik
To, že se Dora bojí rány to je známá věc. Ale snažíme se jak to jde, aby se to odnaučila. Chodím s poplašňákem, vzduchovku v ruce a taky teď častěji zavítám na střelnic, kde je ran dosyta. Doris se drží. Přemáhá se jak zuby drápy. Tak jsem už docílil toho, že svobodně pobíhá v bezprostřední blízkosti střelnice a hledá, taky na střelnici si hovíme, když tam pálí z broku, ale jjak se zvednu už se tlačí k autu.
Jak se blíží zkoušky, měl jsem ještě jedno neblahé podezření. A to se potvrdilo.
Naskytla se možnost jít cvičit s myslivce, který přislíbil, že vystřelí vrámci výcviku nějakou tu ránu. Tak se taky stalo. Povídám: Běžte kousek dál, aby vás neviděla. A tak milý myslivec vystřelil, já hodil kozlík na hladinu a Dorka hup za ním. Myslel jsem , že je vyhráno, ale jak se zelený panáček začal vracet ona se ohlížela a velice znejistěla. Chtěla to i otočit, ale vzhledem k mému zoufalému volání aportek! apor.. se nakonec dala přesvědčit a přinesla ho. Další fáze byla na suchu. Jen jsem panu myslivci chtěl ukázat jak nosí na suchu kozlíka zobaleného kachními křídli. Hodil jsem to do rákosí, ona pro to šla, ale nechtěla k nám. Když konečně přišla, sedla si zády, aby se na strůjce jejího nepohodlí nemusela ani podívat. A tak mi to došlo: Bojí se myslivců.
Akce
Dostalo se nám pozvání na první kachny v letošním roce. Řekl jsem si , že toho využiju a půjdu. Mám vždy trochu komplex, protože jsem v tomto ohledu úplný začátečník. Přijeli jsme na místo, já připraven na vlhkotu co do výstroje a odhodlán překonat ten počáteční ostych při seznamování s hordou myslivců. Má zrzavá čuba se rozhodla jinak. Nehodlala se ani přiblížit. Nejprve všichni koukali kdo to přijel, ale potom koukali ještě více, koho to ten dotyčný táhne smykem na vodítku. No hoko jiného, než našeho procházkového čumáčka. Malilnko jsem zaváhal o spránosti svého jednání, ale jelikož jsem vydržel tak Doris se poddala a nesměle se mnou kráčela s partou asi pěti lidí, po zuby ozbrojených k jednomu z blýzkých rybníků. Chlapy zaujali pozice a řekli mi, že se múžeme v přilehlém rákosí pohybovat jako doma. Využil jsem toho a povzbuzoval Doris ať šmejdí a hledá, aby se jí to zalíbilo. Docela to šlo, ale jak jsme míjeli pěšinu vedoucí na louku, tak vždy zrychlila a utíkala jako, že už jdeme. Pokud jsem ji vyzva,l aby šla vpřed do mokřiny, tak to ráda udělala, ale pokud jí v cestě stál střelec, kopírovala ho v uctivém půlkruhu 5m a větším. Kachny neletěly a tak došlo i kmalému seznamování mezi přátelskými myslivci a nedůvěřivou krasavicí. Nakonec krasavice podlehla a vzhledem k tomu, že padly jen dvě rány, tak nezůstala ve svém obyklém lehu dlouho a opět chodila a šmejdila. Setmělo se a kachny nikde. Jakmile zrzavá vycítila, že se odchází byla první na louce a radostně hopkala kolem skupiny tak trochu skalmaných lovců. Byla tma a ona pobíhala vesele dopředu a zpět, občas čuchla k jinému než ke mě s pocitem, že naté procházce bylo přeci jenom fajn.

Krkonoše

2008-08-24T09:15:00.000-07:00

Tak jsem byla v Krkonoších, moc se mi líbilo běhání po loukách a v lese. Všichni se divili mé nezmarnosti, jen lanovka mi třásla žaludkem. No lidi byli vesměs přátelští, ale ne ti , kteří chodili kolem chalupy na hřebeny. Šla jsem si každého zkontrolovat a oni se hned zlobili, že je chci pokousat. Nejvíc se zlobil jeden pán, který tak divně šišlal, asi mu vadilo, že ho chci chytit za ruku, abych se s ním pozdravila a sdělila mu, že tu bydlím. Jak jsou ti lidé nechápaví.

Baví mě to

2008-08-05T02:42:00.000-07:00

Nějak to teď v honitbě voní. Moc ráda se proháním po louce a sloužím páníčkovi. Kam mě pošle tam jdu a přivolání je pro mne radost. Oba si to užíváme. Taky občas vystavím, když je co, a hrozně mě baví bažanti. Zase po nějakém čase mám za úkol najít aport. I to je pro mě radost. Dokonce k tomu pán přidělal nějaká peříčka. Nedávno večer někam zmizel, ale nevzal mě s sebou. A když se vrátil, voněl jako kdyby byl s jiným pánem tam, kde je můj ráj.

Prázdniny v Jižních Čechách

2008-07-27T08:51:00.000-07:00

Tak jsem byla na dovolené. Jeli jsme přes tři hodiny na jih. Asi to nebyla Itálie. Byl to takový útulný jihočeský dvorek. První co se mi podařilo při výstupu z auta bylo hovínko, pak jsem se šla podívat na kompost, jestli tam nejsou žádné zbytky. To je jasné, že byly. A potom se ni zdálo, že ta sousedovic slepice tam nepatří tak jsem jí voškubala zadek. To vše do půl hodiny. No a jinak klasika. Páníčci si chodili po zámcích (samozřejmě, že loveckých :-( ) a já musela čekat v autě. Pak jsme chodili na louku lítat za ptáčky a taky koukat na srnky. To bylo fajn. Letos mne ještě čeká víkend u babičky s klukama a taky tejden v Krkonoších. Tam mám vždycky dobrou kondyčku.

Tři roky se blíží

2008-07-17T23:28:00.000-07:00

V srpnu to budou tři roky co jsem se narodila. Jsem osobnost. S pejsky se moc nebavím, snad jen tehdy, když by se na mě chtěla nějaká fena vytahovat. A to dělají nejraději ty malé. Na louce to je žůžo, toho prostoru, co kolem sebe mám. Moc mě to baví. A jak chytnu nějakou stopu ráda se jí nechám kousek vést. Taky už jsem se naučila přinášet kozlíka; a to i z vody. Ale když mi páníček hodí kůži, tak mám pokušení si do ní kousnout. Je na mě moc měkej, ale za to ho mám moc ráda. A co naši dvounožci? Ty mě pořád jen muchlují. Nemuseli by tolik. No ale když to pes chvilku vydrží a trochu zavrtí tak má brzy pokoj. A konečně proč bych jim to nedopřála, však voni mi zase někdy dají něco dobrého. Chystáme se ještě s Artem a jejich dvounožci oslavit naše narozeniny. Pojedeme k nim na chatu, budeme grilovat a papat a běhat po louce. Moc se těším.